Máme šanci?
Milí přátelé, zájemci o jógu, začátečníci i pokročilí sádhakové, tato série článků je přednostně určena všem, kteří chtějí na svém způsobu žití něco podstatného změnit. Vyžaduje proto poněkud delší úvod do situace. Jakákoli změna je stresor, i změna k lepšímu. Se změnou totiž přímo souvisí nezbytnost něčeho se vzdát, aby nové mělo kam přijít. Proto první předpoklad úspěchu je jasně vědět, co chceme. Po jisté době se totiž dostaneme do situace, kterou naše mysl vyhodnotí jako krok do prázdna a je mnohdy nad naše schopnosti ho udělat, a to i když nás někdo drží za ruku.
V poslední chvíli se mu vytrhneme a řadíme zpátečku. Přiznejme si: Kdo z nás toužících po větší změně s tím ještě nemá trapnou zkušenost? Při tom víme, že teprve v prázdnotě se zrodí nová skutečnost, že Fénix nevyletí z kurníku, ale z popela. Tady nám pomůže druhý předpoklad, a tím je dostatečně silná motivace. Snad známe z psychologie i další vlastnosti dobře stanoveného cíle. Má být osobní, dosažitelný i měřitelný. Cesta jógy je však v mnohém tak odlišná, že i to, co se nám zdá být nedosažitelné a snad i neměřitelné, může být naplněno. Taková naděje může rozpustit pochybnosti a pozvolna poznáváme, že kvalita a smysluplnost nového života překonává naše představy.
Jóga není jediný nástroj ke změně vztahu k sobě i k životu se vším, co přináší. Zná však kouzlo, jak překročit naše dosavadní hranice s minimální bolestí, bez požáru. Jistě jsme už přišli na to, že jak myslíme, tak i žijeme. Čeká nás tedy práce s myslí. Mysl má schopnost dvojí funkce současně. Ta jedna koná, ta druhá pozoruje a hodnotí konané. Jenže sebereflexe je mnohdy záměrně potlačena předsudky, chybným vnímáním, špatným rozlišováním a často i leností a přáním nepoznat pravdu. Část mysli totiž vytváří naši představu o sobě, které říkáme ego, nepravé já, malé já. Nesouvisí se srdcem, duší, pravdou. Ego je čistě mentální produkt a bojí se o život tak silně, že bezvýhradně ničí vše, co by ho mohlo ohrozit. Nejvíce ze všeho je ohroženo pravdou a láskou. Hned na druhém místě mu je v cestě zdravá sebedůvěra. Proto je jeho hlavní zbraní proti duši strach, nejnižší lidská emoce. Mysl tísněná strachem je nemocná a dává nám chybné popudy. Je zřejmé, že samotnou myslí tuto mysl neopravíme, stejně tak jako vadným nástrojem, který držíme v ruce a nic jiného nemáme, ten nástroj nemůžeme opravit. Půjdeme-li však cestou jógy, poznenáhlu a s překvapením zjistíme, že se naše myšlení mění, aniž by si toho jinak velice pozorná a setrvačná mysl vůbec všimla. A se změnou myšlení se mění i naše řeč, naše činy, naše zvyky, náš charakter, naše okolí, lidé kolem nás a nakonec i náš osud. Samozřejmě že k lepšímu, jsme přece v Improve Academy☺!
Snad každý z nás se při prvním vědomém setkání s novým oborem činnosti nejdříve zeptá, kam směřuje a k čemu je dobrý. Nebo přesněji a povětšinou konkrétně, k čemu by to bylo dobré pro mně? A hlavně co mne to bude stát? Ale setkání s jógou může vypadat i jinak. Třeba se nám odněkud z nitra duše vynoří vzpomínka na cosi blízkého, dávno důvěrně známého, vlastního nám mnohem víc než všechno, co doposud prožíváme. Jakási rozumem nevstřebatelná vůně, pocit domova nezávisejícího na nikom z našich blízkých ani na našem okolí ani na prostředcích, které máme či nemáme k dispozici. Co tedy vlastně ta jóga je? Čím že to překonává hodnoty, kterým dosud dáváme v pořadí našich životních potřeb přední místa? Jestliže nejsme mystikové a ptáme se, dostáváme odpovědi buď neúplné nebo nesrozumitelné. Nasloucháme slovům, jejichž význam nám uniká nebo je ani běžně nepoužíváme. Můžeme najít nepřeberné množství pouček co je jóga, čím se zabývá, jaký má cíl a jakými prostředky se k němu blíží nebo ho dokonce dosahuje, ale dokud se v nás neozve ten všepronikající hlas duše, stojíme před střípky, ze kterých se skládá obraz života, ale samy životem nejsou. Jsme na tom stejně jako milovník obrazů, který prohlíží plátno jen zblízka lupou a díky tomu mu dojem z uměleckého díla uniká. Problém je v tom, že žádnému, ani správnému poučení nebo slovnímu vymezení jógy nelze porozumět. Naštěstí pro nás tu je neustále jako nadčasová skutečnost život sám a dá se prožívat ne myslí, ale srdcem.
Například co si představíme pod pojmem “klid mysli”, když samotné slovo “mysl” je neznámá krajina? Snad jen někteří filosofové nebo psychologové mají jistou představu co je vědomí, ale zeptejme se jich na “kosmické vědomí” a hned poznáme, kde oni sami mají své vědomí a jestli si s nimi budeme rozumět. Nebo “Bůh”? Jakou máme představu o Bohu? Kde je, setkali jsme se s ním vůbec někdy? Jistěže setkali. Asi ne v původních knihách psaných například v aramejštině nebo sanskrtu, ale na každém kroku, každým dechem, i nevědomky. A třeba taky v židovských anekdotách, mimochodem velmi poučných. Nebo “poslední pozorovatel”, neměnný svědek veškerého dění, “světlo duchovního srdce člověka” a další a další přiblížení těch úžasných stavů nadhledu, štěstí a bezpříčinné blaženosti.
Jóga se tak může zdát zahalena v představách a zkreslujících výkladech a podáních. Co tedy dělat, když hlas našeho Učitele vnitřního se dosud prodírá skrze představy a předsudky neklidné mysli a je příliš slabý, ale je tu a už nejde žádným násilím umlčet? Když náš současný život jakoby neměl skoro žádné vyhlídky, žádný jiný smysl než plnit, co jsme si na sebe vymysleli a stárnout? Když zatím nemáme osudem danou příležitost potkat skutečného Učitele jógy? Nebo se teď vůbec necítíme na převratnou duchovní cestu, protože k Bohu je to daleko a máme rádi “své jisté”? Když teď ani nechceme na svém způsobu života nic měnit, ale přesto s ním nejsme zas až tak moc spokojeni? Když dosažitelné jsme dosáhli, na nedosažitelné jaksi nemáme a silně po něm toužíme, takže naše touhy a emoce jdou do zkratu a vyčerpávají, místo aby nám dávaly sílu? To vše pak bezprostředně souvisí se vztahem sama k sobě, s onemocněním partnerských vztahů, a zdraví duše a těla nám pak už samotní lékaři vrátit nemohou.
Proč právě jóga
Jóga, jak už víme, je cesta duchovní a já třeba chci vyřešit úplně “obyčejné” věci ve svém obyčejném životě. Tak proč právě jóga? Jednoduše proto, že nabízí jako své vedlejší účinky nástroje k postupnému vyřešení našich životních potíží. A vypadá to, že plnohodnotný a smysluplný život se stává základní životní potřebou čím dál většího množství lidí. V našem “západním” světě, v době patrného a nesporného zdokonalení lékařské péče o hrubohmotné tělo (annamajakóša) v některých oborech (například chirurgie, biochemie, protetika, prevence), se tísnivě projevuje naprostá neznalost skutečných, hluboko uložených příčin nemocí. A v oblasti tzv. duševních chorob jsou výsledky lékařů i klinických psychologů naprosto nedostačující. Na každé druhé ordinaci je nápis “psychosomatika” a lékařům jsme mnohdy vděční za neodkladnou pomoc při akutním odstraňování závažných onemocnění těla, zatímco příčina nemocí zůstává. Rádi bychom se uzdravili a toto přání mnohdy chápeme jako přání vrátit se do stavu, v jakém jsme byli než jsme onemocněli. Přitom nevidíme, že právě tento stav byl příčinou nemoci. Jde tedy o to, abychom se nevraceli zpět, ale provedli ve svém životě takové změny, aby se to už nemohlo stát. A podotýkám, že pojmem “zdraví člověka” se rozumí zdraví těla, mysli i vztahů, protože to všechno spolu souvisí.
Jóga stejně jako Východní lékařství obecně vychází z poznatku, že tělo stravy annamajakóša je vyživováno a řízeno tělem energií pránamajakóša a to je vyživováno a řízeno tělem mysli manómajakóša. Tím, že praxe jógy se týká všech těchto “těl” a nejen těchto, může ovlivnit především zdraví mysli a rozproudit energii v těle fyzickém. Čínští lékaři to říkají stručně: Kde proudí energie, tam je zdraví. A kde neproudí, je nemoc.
Víme ze základních spisů, že jóga směřuje k rozšíření vědomí a že to je cesta pro zdravé, silné a činorodé lidi. Současně ale nabízí každému zájemci nástroje, jak bez jakýchkoliv předchozích příprav postupně dosáhnout zdraví tělesného, mentálního i společenského a žít smysluplně a plnohodnotně.