Hinduismus je třetí nejrozšířenější náboženství ve světě. Otázkou je, zdali ho vůbec "náboženstvím" jako takovým můžeme nazvat. Nemá žádného zakladatele, jeho počátek není nijak datován, ani žádný z dochovaných textů nemá funkci podobnou Bibli či Koránu, není zde žádná církev, ani věrouka a také schází společný jmenovatel (Buddha, Ježíš, Mohamed).
Někteří badatelé tudíž došli k závěru, že "hinduismus" jako ucelené náboženství vlastně neexistuje, a že se jedná o označení pro souhrn tradic a rituálů v indickém náboženském prostředí.
Hinduismus klade bariéry
Zkuste si na chvíli představit, že jste indolog, badatel, který se snaží toto náboženství nějakým způsobem uchopit a dát mu jasnou formu a pracujete s následujícími fakty:
1) Časové období: první textové prameny sanskrtské literatury, tzv. rgvédy (modlitební hymny), nás zavedou až do roku 1 500 př. n. l. To znamená, že se nacházíme v ohromném časovém rozpětí, celkem 3 500 let a po celou tuto dobu nevznikla žádná sjednocující "pravidla".
2) Geografická rozloha: každý, kdo v Indii byl jistě na vlastní kůži poznal, jak je tato země veliká, a že přejezdy trvající několik desítek hodin jsou zcela běžné. Z toho také plyne kulturní různorodost v jednotlivých koutech Indie.
3) Etnická rozmanitost: označení obyvatele indického subkontinentu jako "Ind" je asi to samé, jako kdybychom člověka žijícího v Evropě označili jednoduše "Evropan". A přitom dobře víme, že každá národnost je něčím specifická. Má svojí tradici, své dějiny, svojí mentalitu. Mimo to je třeba brát v úvahu i velkou jazykovou různorodost, abychom mohli obyvatelům porozumět (např. sanskrt, hindština, tamilština, páli, bengálština, ale také tibetština, čínština, perština, arabština a další jazyky).
4) Přírodní prostředí: i to zde velmi ovlivňuje náboženství. V džungli, na horách, na poušti a nebo ve městech, zde všude uctívají jiná božstva, jež z velké části charakterizuje právě okolní příroda.
Pokud bychom chtěli vycházet z dochovaných památek, z úplně původních, dřevěných chrámů dnes již nic nezbylo. Na kamenných, které se začali stavět později, jsou jednotlivé reliéfy dost často zničeny vzhledem k pravidelným monzunům a celkovému tropickému, vlhkému podnebí.
Úplně původní texty se psaly na palmové listy, až později se začaly přepisovat na papír. Skladování ve vlhkém prostředí papíru moc nesvědčí, a tak není divu, že se velké množství textů nedochovalo vůbec.
Život hinduisty
Hinduismus je definován jako způsob žití založený na určité filosofii - na tom, čeho se máme během svého života držet - Sanátana Dharma.
Základním principem je příznivý posmrtný osud, přesněji řečeno konečné reinkarnační vysvobození z koloběhu života a smrti (samsáry) a dojití osvícení (mókša). Toho duše dosáhne, když se naprosto očistí od veškerých karmických nánosů. Pak může poznat jednotu světové a individuální duše.
A dokud tohoto poznání nedosáhne, je nucena se v neustálém koloběhu vracet zpět na zem v nových a nových zrozeních.
Dělení hinduismu vychází z hlavního božského pantheonu (rodina bohů): Bráhma (stvořitel), Višnu (udržovatel) a Šiva (ničitel).
Hinduismus nám je tedy svým charakterem hodně vzdálen. Pohlížet na něj očima Evropana, nebo ho srovnávat s jinými velkými náboženstvími zde selhává a zůstává akorát úžas nad tímto podivným a velmi pestrým světem.
Měli bychom si toho být vědomi a nesnažit se ho nijak zobecňovat, konkretizovat či paušalizovat. Tím vším jen indickému prostředí ubližujeme. Je v něm více nepoznaného než poznaného. Proto v Indii očekávejte nemožné! 🙂
Autor: Marta Nováková
Zdroj: ONDRAČKA, Lubomír. Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti, Praha, 2010.
Soubor přednášek prof. Lubomíra Ondračky v rámci "kurzu jógové filosofie, Praha 2017.