Eva Holubová (absolventka kurzu fitness)
Využití služeb Improve Academy může přinést načerpání potřebných informací, rozšíření obzorů, nová přátelství, ale někdy také celkovou životní změnu. Eva Holubová (43), absolventka kurzu fitness trenérky, dostala vše, a zejména poslední možnost. Po získání kvalifikace opustila jako zkušená a úspěšná manažerka lukrativní pozici v korporátu a získala místo jako osobní trenérka v pražském Balance Clubu Brumlovka.
Možná to taky znáte. Máte se sebou určité plány, ale trvá vám dost dlouho, než dokážete připustit, že by se někdy mohly stát.
Pokud to v sobě opravdu máte, věřte tomu, že to vyjde třeba tak, jako k tomu došlo u mě. Ve 43 letech jsem opustila výbornou práci v korporátu a stala se fitness trenérkou. Navíc jako máma od rodiny, což je přerod, který by si asi uměl představit málokdo.
Vystudovala jsem ekonomku a celý život jsem pracovala v marketingu. Nemůžu říct, že bych budovala kariéru, šlo to přirozeně. Chodila jsem na vysokou, odjela jsem i na Erasmus do Skotska, pak jsem nastoupila do oddělení marketingu v Hewlett-Packard, kde jsem organizovala semináře a akce pro VIP klienty. Mezitím jsem se vdala a šla na pět a půl roku na mateřskou, protože se nám s manželem narodili dva kluci.
Po rodičáku mě zaměstnal jiný velký korporát SAP a měla jsem na starost zahraniční a společenskou zodpovědnost. Setkávala jsem se se zajímavými lidmi, kteří v sobě měli určitou auru, byla to zajímavá pozice, navíc skvěle placená s mnoha benefity.
Včetně fitka, které bylo na střeše.
Jako bývalá moderní gymnastka jsem se vždycky snažila udržovat. Běh, kolo, běžky, ale třeba i pole dance. Vždycky mě bavilo myslet na své tělo, na to, jak funguje. S výjimkou prvního těhotenství, kdy jsem nabrala 22 kilo, jsem nikdy nesklouzla do větších extrémů, kdy bych na tuhle svou část rezignovala.
Když mi trochu odrostli synové, začala jsem cítit, že bych si ráda rozšířila obzory. Říkala jsem si, že si ode mě moji nejbližší potřebují i odpočinout, protože jsem taková, že se ráda postarám a někdy možná až moc, zároveň jsem chtěla i něco pro sebe. Ekonomické vzdělání je trochu na nic v tom, že pokud se nevěnujete vyloženě financím, jsou to spíš takové obecné věci.
Tím, že jsem ve firemním fitku cvičila opravdu často, za mnou ostatní kolegové často chodili a ptali se mě na věci, jako bych už byla v jejich očích trenérka.
Velký zlom přišel v roce 2016. Rozváděla jsem se. Nebylo to nic dramatického, manželství se jednoduše vyčerpalo a řešili jsme to pragmaticky, ale v roce 2017 jsem musela třikrát na operaci s kolenem. Odešly mi menisky i chrupavky, nakonec se ukázalo, že mám v kloubu i nezhoubný nádor, takže se to celé dost táhlo.
Ještě předtím jsem potkala svého současného partnera Ondru, který mi skvěle porozuměl, i on sám byl rozvedený a měl devítiletou dceru. Zároveň mě začal v mém novém nastavení dost podporovat.
Hlavní změna přišla v průběhu rehabilitace, zjistila jsem, že víc než návštěvy v nemocnici, kde mě měl pokaždé na starost jiný fyzioterapeut, mi svědčí tréninky ve fitku. Všichni ortopedi mi doporučovali, ať kloub co nejvíc osvalím, a začala jsem cvičit s fitness koučem Honzou Šebkem, bývalým fotbalovým brankářem, který byl čtyři roky v mládežnických akademiích Chelsea.
Začalo mě to tak bavit, protože to fungovalo, že jsem si z fitka udělala hodně pevný návyk. Někdy jsem chodila cvičit od šesti od rána, abych už v osm mohla sedět za počítačem a pracovat.
Cítila jsem, že tohle je směr, kde se můžu rozvinout a hledala kurz, kde bych získala vzdělání.
Improve Academy jsem si vybrala, protože studium bylo časově flexibilní, s mou prací a rodinou bych to jinak nedala. Jasně, musela jsem chodit na výuku, mít praxi, obhajovat tréninkové plány a plnit zápočty, ale bylo na mě, kdy to udělám. Jestli přes týden, nebo o víkendech.
Tahle vstřícnost mě dost motivovala, abych načerpala co nejvíc vědomostí. První hodiny byly masakr, protože se stalo, že jsem třeba přišla na výuku, kde už byli pokročilí studenti, ale hodně rychle, asi za dva týdny, jsem se do toho dostala. Neříkám, že tahle forma musí oslovit každého, ale já to vyloženě uvítala, protože mě všude čekal otevřený a vstřícný přístup, vedle toho se očekávalo, že jsem si nepřišla jen pro papír, ale chci se taky něco naučit.
Improve Academy, jak jsem ji poznala, je to pro samostatně přemýšlející lidi.
Během kurzu mi nikdo netlačil do hlavy žádné dogma, lektoři spíš ukazovali, jak se na rozdílné typy osobností a problémů dají uplatit rozdílné přístupy. Zdůrazňovali, že každá cesta je jiná, a že každá ukázka a interakce může člověka nasměrovat jinam.
Jasně, zkouška z anatomie byla daná, tam se člověk musí naučit, jak tělo funguje, ale jinak směr, jakým fitness trenér chce působit, zohledňoval individualitu. Nejlepší je, pokud vám někdo předá myšlenku, vy ji pochopíte a spíná vám to v dané situaci. "Učte se, berte si z nás to, co vás osloví, a nedělejte ze sebe polobohy." Tohle nám říkali všichni, ať už nás vedl fitness kouč, fyzioterapeut, nebo doktor.
V průběhu studia jsem si uvědomovala čím dál víc, že kurzem tahle etapa nekončí, ale začíná. Připadalo mi to podobné, jako když jsem byla těhotná a pak se stala mámou, ta první část je vlastně taky takový začátek.
Hodně lidí si dělalo kurz především pro sebe, protože měli špatné zkušenosti s trenéry a chtěli si rozšířit vzdělání. Já to měla podvědomě jinak.
Nejdřív jsem netušila, že budu trenérkou, chtěla jsem se dovzdělat, jak být co nejvíc ve formě a zdravá, ale kurz mě čapnul a dostala jsem po absolvování chuť vzít si ke své práci ještě vedlejší úvazek. Jenže ve firmě mi řekli, že tohle nepůjde, měla jsem hodně rozjetých projektů a neměla jsem za sebe nejprve náhradu.
Přesto jsem to zkusila a šla naslepo na pracovní pohovor do Balance Clubu Brumlovka. Šéftrenér byl sympaťák a hned ho zaujalo, že mám backgroud z korporátů. Dal si dohromady, že díky tomu budu rozumět jejich klientům. Jenže ani on mi nechtěl dát částečný úvazek, na to byla na mou pozici dost velká tlačenice.
Začalo mi to šrotovat v hlavě, tím spíš, že mi šéftrenér po týdnu sám zavolal, jak jsem na tom, protože jsem mu připadala perspektivní. Ve čtvrtek mě čekalo druhé kolo pohovoru, kde jsem musela předvést modelové tréninky pro těhotnou ženu ve druhém trimestru, pro skoliotika a pro člověka po operaci předního křížového vazu. Protože přesně takoví klienti dnes do fitek chodí. Prošla jsem a byl to tlak na hlavu.
Tohle se odehrálo ve čtvrtek, v pátek měla moje firma vánoční večírek a přes víkend jsem se rozmýšlela, co se sebou. Sílu na zásadní rozhodnutí mi dodal můj partner, a hodně mě nakoply i děti, které mi celou dobu dost fandily. Líbila se jim představa, že jejich máma bude trenérka, tím se přece můžou chlubit víc než tím, že pracuju v kanceláři.
V pondělí jsem šla dát s obavami výpověď, ale to, co se stalo, bylo absolutní přijetí. Šéfová i kolegové z firmy mi to přáli. Sice jsem odcházela jako důležitý člen týmu, co má dost vysoké hodnocení i výkony, ale pochopili mě, byl to hezký pozitivní zážitek, částečně i proto, že mě nepřetáhla konkurence. Prostě jsem se přešaltovala z práce, kde jsem byla spokojená, někam, kde jsem viděla svoje štěstí. Ostatní moji změnu viděli a cítili, že tohle mi bude úplně sedět.
Bylo to moc hezké, a uvědomuju si, že asi i nezvyklé.
Jako fitness trenérka sice začínám, ale musím říct, že mám pocit, jako bych tuhle práci dělala už celkem dlouho. Jednak díky tomu, jak často jsem ve fitku radila kolegům z firmy, a hlavně díky Improve academy. Získala jsem s ním jistotu a odvahu, že si na hodně věcí můžu přijít sama. Byly to dobře investované peníze, předtím jsem sice hodně věcí tak nějak tušila, ale znala jsem je jen povrchově. Je něco jiného věnovat se sobě a cvičit, a tím, mít zodpovědnost za další lidi, dělat jim trénink, vést je a cíleně se jim věnovat. Na tohle mě kurz připravil perfektně.
Jsem nastavená na novou práci a vždy postupuju podle potřeb klienta, podle cíle, jakého chce dosáhnout. Ženy touží zhubnout a vyrýsovat, chlapi zase trochu nafouknout na správných místech. A hlavně vidím, že skoro všichni potřebují své tělo ozdravit.
Moje klientela má většinou střední a vyšší věk. Od třiceti let dál dnešní městské lidi něco většinou bolí, a už jen to, že se člověk cvičením narovná, je určité gró. Navíc jim na základě vlastní zkušenosti můžu poradit. Taky jsem dřív řešila, jak skloubit rodinu, práci, pravidelný pohyb, taky jsem měla zdravotní problémy. Můžu využít i toho, že znám myšlení lidí z kanceláří.
A důležité je i to, jestli je na vás vidět, že to, co říkáte, opravdu děláte. Mám dnes lepší formu než před dvaceti lety, dokonce mi nedávno naměřili biologický věk 27 let.
Stejně jako lektoři v Improve Academy neříkám, že tohle je ta cesta ke změně, kterou budu každému doporučovat, ale pokud bych lidem, kteří mají v hlavě podobné dilema, jaké jsem měla dřív já, něco mohla doporučit, mám jasno. Řešte věci intuitivně, nechoďte přes mrtvoly, ale spíš plynule reagujte na životní situace. Tak jsem to měla s ukončením manželství, s navázáním nového vztahu, s vyřešením zdravotních problémů a nakonec i se změnou práce.
Zároveň jsem vždy jednala tak, abych svoje věci dělala dobře.
Je to o určité rovnováze, ale i o tom, že pokud něco opravdu chcete, čas si na to najdete.
Autor: František Prachař