Noha je velmi důležitý článek naší pohybové soustavy. Nabízí první kontakt se zemí a velmi ovlivňuje, jak se na té zemi budeme držet, budeme stabilní. Pokud naše nohy, klouby a svaly mají podmínky k přirozenému chování, startuje chodidlo dobré a centrované nastavení všech kloubů na dolní končetině už od kotníku, přes koleno, kyčel, pánev až na celou páteř i hlavu. Pokud kloubní plochy na sebe nasedají správně a vyváženě, svaly pracují za minimální energie, nepřetěžují se a podpoří aktivaci hlubokého stabilizačního systému. Tam patří především hluboké břišní svaly, bránice, hluboké zádové svaly a svaly pánevního dna.
K čemu nám noha slouží? Chodidlo má podobnou funkci jako ruka, funkci úchopu – „chápavou“, zkoumá a ohmatává okolí. Na chodidle máme receptory dávající informaci o charakteru povrchu. Tuto informaci pak receptory posílají do mozku a startují tak adaptační a vyvažovací reakce nohy. Jako každý sval v našem těle, i svaly chodidla potřebují pohyb. Pokud chodíme po nerovném terénu, v přírodě, ideálně naboso, chodidlo pracuje a cítí se přirozeně dobře, udržuje se příčná i podélná klenba nohy.
Noha uzavřená v těsné obuvi, často užší nebo do špičky, s tlustou a tuhou podrážkou, je zmáčknutá, nemá prostor k aktivitě, postupně přestává reagovat, svaly se neaktivují, nevyvažují, usínají, dostávají se do křeče. Taková noha neplní svou funkci vnímání, pružení, stability a její úlohu nahrazují jiné klouby a svaly. Ty se postupně přetěžují a nesoulad se řetězí po celém těle až například do krční páteře. Klenba nohy se propadá, klouby se deformují (např. Hallux valgus, patní ostruha).
Barefoot čili „bosé boty“ nabízejí možnost aktivní přirozené chůze. Poskytují dostatek prostoru v přední části, kopírují anatomický tvar nohy s přirozenou šířkou, kde prsty a hlavně palec, může plnit svou významnou stabilizační funkci. Tenká a flexibilní podrážka zachovává vnímání chodidla, svaly se posilují a rozvíjejí rovnovážné schopnosti. Tedy bosé boty do přírody, kde zrovna nemůžeme chodit přímo naboso, je dobrá volba.
Co ale ve městě? Kde je samý asfalt, beton, dlaždice? Vše je rovné a tvrdé, kontakt s podložkou je tupý bez podnětů. Nárazy na naše klouby jsou výraznější, klouby i svaly trpí, únava nastupuje dříve. Negativní přínos civilizace, který nás nenápadně stále více zatěžuje. Pokud umíme dobře chodit, jemně a lehce dopadat na podložku, plynule odvíjet chodidlo a dostatečně se odrážet od prstů, jsou pro vás „barefooty“ vhodné i ve městě.
Velká část z nás ovšem chodí s výrazným dopadem na patu, bez odvíjení chodidla, noha často v botách nereagující, přednoží bez života „plácá“ na zem. Náraz paty a tvrdé podložky se násobí. Může způsobit bolesti chodidla, kloubů a svalů dolních končetin nebo páteře. Tento stereotyp chůze si fixujeme a ani naboso bychom neuměli chodit jinak.
Při přechodu na Barefoot boty je vhodné se poradit s odborníkem, nechat si nejdříve zkontrolovat pohybovou soustavu, naučit se správně zatěžovat klouby, stát i chodit a tím minimalizovat možné zdravotní komplikace.
Jak zní tedy závěr? Barefoot určitě ano. Noha potřebuje pohyb, prostor, vnímání, práci svalů, aby se udržela podélná i příčná klenba. Navíc aktivuje tak důležitý řetězec hlubokého stabilizačního systému svalů našeho těla. Ve městě však opatrně, postupně, eventuálně pod kontrolou odborníka. A i na asfaltovém chodníku je vhodné vyhledávat různé nerovnosti, prasklinky, kamínky, ať to přeci jen není tak rovné, tvrdé a bez podnětů.
Pokud se chcete dozvědět více, například, jak správně stát, chodit nebo co udělají s tělem podpatky, sledujte naše další díly.
Autor: Mgr. Radka Geffertová
Zdroje : www.umeni-fyzioteraie.cz, www.naboso.cz, www.zijnaboso.cz , www.ahinsashoes.com